Stále on the Country Road – zastávka v Buštěhradu
Mirek Řihošek s Rangers vstoupil do 48. sezóny, ano, bez souputníka a klíčového spoluzakladatele kapely Honzy Vančury, se kterým osobně strávil ještě delší čas. Na druhé straně ale stojí po jeho boku tři zpěváci a hudebníci, na kterých kapela od návratu ke kořenům v roce 2006 stála (v případě Maxe déle), a dále Iva Hajnová, kterou známe z koncertů i nahrávek kapely ze stejného období. Stejně jako v době svého vzniku tak mají současní Rangers čtyři pěvecké sólisty, a v oblasti vysokých hlasů dva – mužský a ženský (Goliš a Iva). Návštěvníci jejich koncertů i nadále slyší nejslavnější hity skupiny, převážně z období prvních patnácti let její existence. Ty z vás, kteří četli mé starší příspěvky, dnes proto zřejmě příliš nepřekvapím. Na koncertu pořád můžete slyšet mj. i následující interpretace písní, které mám dlouhodobě v podání současné sestavy obzvláště rád: Silnice král – Max Presser, Mám radost – Karel Macálka, Katy - benzínová pumpa – František Goliš Drápal, Colorado – Iva Hajnová… a Promovaní inženýři – pěvecké sólo Mirka Řihoška v písni s lehkým životopisným nádechem.
Na serveru YouTube je již řada ukázek z vystoupení aktuální sestavy Rangers. Ty jsou pro vás k dispozici jako lepší pozvánka na jejich koncert než mé řádky. Kapelu tam uslyšíte a uvidíte na vlastní oči a uši, respektive obráceně. Já spíše otevřu své tradiční okénko novinek. Myslím, že pohled jím stojí za to. Potěšilo mě jich totiž tradičně dost. Rangers v krátké době připravili pro koncerty nově několik písní, které po mnoho let v jejich podání živě nezněly. Z těch starších bych rád určitě jmenoval dvě. V písni 900 mil s textem Mirka Řihoška se podařila kombinace sólového zpěvu Maxe a Ivy (v přirozeně odlišné interpretaci, u obou vynikající), které příjemně doplňuje sbor a charakteristická Mirkova kytara. Ve Vině vína sólově spolu s Maxem a Ivou zpívá ještě Karel a za pozornost stojí určitě sbor v refrénu doplněný o Goliše. Zpěv i doprovod dvou kytar, basy a mandolíny (na níž se Max záměrně přibližuje zvuku balalajky ve zdařilé referenci k ruským kořenům písně) se zdají ještě komornější než u jiných písních a vystihují atmosféru skladby. V obou klasických hitech současní Rangers potvrzují svou ambici soustředit se snad ještě více na vícehlasý vokální projev. Na koncertu také nadále znějí novinky. I ony přidávají vedle čtyř vokálních sólistů vystoupení Rangers na pestrosti. Nově Rangers nyní na koncertech hrají Jak dlouho tě znám, poslední duet, který spolu natočili Milan Dufek a Honza Vančura. Z potlesku diváků je patrné, že zařazení této písně v interpretaci Goliše a Karla bylo správné rozhodnutí.
Zbývá dodat, že jsem si své postřehy odnesl z Buštěhradu, kde Rangers před plným sálem restaurace U Bečvářů odehráli toho dne (10. dubna) již své druhé vystoupení (první se uskutečnilo v Litoměřicích). Koncert uváděl rozhlasový moderátor Zdeněk Vrba a provázel jím s podporou dalších členů Rangers Mirek Řihošek.
Kdo chce zapalovat… musí mít zápalky. Návštěvníci koncertu v Buštěhradu je dostali, s fotografií Rangers na obalu. Kdo ví, jaký materiální dárek si Rangers pro diváky připraví příště. Nebude ale určitě hlavní. Tím budou legendární písně v jejich podání.
Srdečně zdraví Bořek
24. 4. 2013 v 14:41
Bořek, dlho som na týchto stránkach čakal Tvoj komentár na zmeny v kapele (ako znalca), ale zaujímalo by ma ešte, ako sa pozeráš na Vančurov odchod, jeho novú aktivitu a tým teda aj ďalší “rozpad” pôvodnej kapely..? Mimochodom, ja sám som navštívil asi jeden z jeho posledných koncertov s Rangers v Bratislave v decembri minulého roka a bol som mimoriadne sklamaný… Zostava s troma akustickými gitarami a akordeónom bola mimoriadne “suchá”, bez šťavy a “ducha Rangers”, aj sála bola asi trošku prekvapená zostavou (Vančura, Macálka, Bihári, Racek). Sám som bol prekvapený absenciou kontrabasu, Řihoška, či Maxa, no bral som to ako prechodný jav, ešte som sa aj sám Honzu po koncerte pýtal, čo to znamená, on mi vravel, že sa “klukům” už nechce cestovať, či niečo podobné..
25. 4. 2013 v 9:42
Milý Rasťo,
jak asi tušíš, nekladeš mi zrovna jednoduchou otázku. :-) Vážím si ale Tvého zájmu o můj názor a termín „znalec“ vnímám jako natolik zavazující, že se o pár řádek pokusím.
Sestava Rangers – Plavců byla oproti jiným podobně legendárním kapelám po mimořádně dlouhý čas neuvěřitelně stabilní. Pět ze šesti členů, kteří nahráli první LP desku, v ní setrvalo více než dvacet let (tedy s výjimkou Radka Tomáška). Jednou jsem citoval Jiřího Tichotu, který při 45. narozeninách Rangers mluvil o „partě“ průkopníků – svém Spirituál kvintetu, Rangers a Greenhorns. Vezměme, kolika změnami během zmíněné doby prošli tito souputníci Rangers. Když navíc z kapely v roce 1987 odešel Honza Vančura, nešlo o odchod „typický“ – tedy spojený se založením vlastní skupiny. To samé samozřejmě platilo při smutném odchodu Antonína Hájka. Zbývající trojice zůstala pohromadě až do roku 1999 (odchodu Jiřího Veissera). I přes tragický odchod Milana Dufka zůstali v kapele od té doby až do letošního ledna stále alespoň dva původní členové (díky návratu Honzy Vančury). I to považuji za obdivuhodné. Teď si ale již musíme zvyknout na to, že dlouholetá úctyhodná imunita vzala za své. Ano, jsme tak trochu v druhém extrému. Vzhledem k existenci Rangers Bandu máme dokonce více uskupení hlásících se (v různé míře a na různé úrovni) k tradici Rangers – Plavců než původních členů.
Vždy jsem byl na pozadí změn v kapele přirozeně zvědavý. Na druhé straně pokládám za právě tak úctyhodné, když se jej podaří za přispění všech aktérů uchovat před okolím skryté. Myslím, že to platí i tentokrát o odchodu Honzy Vančury. Mirek Řihošek napsal ve svém vysvětlujícím komentáři jednu věc, které já osobně rozumím. Nebudu asi sám, kdo si na základě svých zážitků dovede představit náročnost situace, kdy by musel „pokračovat v něčem, co ho už z nejrůznějších důvodů netěší.“
Jsem přesvědčený, že se Mirkovi a Honzovi s velkým přispěním Maxe Pressera, a poté, co se připojili, Karla Macálky, Fratiška Goliše Drápala a do určité míry také Ivy Hajnové, podařilo něco mimořádného. Nikdy jsem se tady netajil svým nadšením nad jejich návratem „ke kořenům“, vícehlasému akustickému projevu. Značku Rangers – Plavci pořádně naleštili a prezentovali jí tak přibližně sedm let. (Vrcholem pro mě byl koncert v Hybernii s účastí Petra Nárožného a Mirka Černého. Škoda, že ČT odvysílala jen menší část programu a bez průvodního slova.) Nemůžu mluvit za všechny fanoušky, ale já jim za těch sedm let určitě děkuji. To, že tandem dvou spoluškolkařů nevydržel, mě mrzí. Sedm let (plus dvacet dva) je ale dobrá omluvenka a teď mi nezbývá než popřát: „Ať se daří!“ všem šesti jmenovaným, a tím i nám fanouškům.
Kdo ví. Třeba to, že se o pozadí rozchodu tolik nedozvíme, pomůže tomu, že bude při oslavách padesátin na pódiu zase více původních členů!
S díky a pozdravy
Bořek