Obnovená premiéra „O málo víc“ v Limonádovém Joe
fota zde: http://oh-agency.rajce.idnes.cz/Rangers/
Druhý koncert Rangers se na jejich nové domovské scéně v Praze – ve Velmi jemném klubu Limonádový Joe uskutečnil 17. října. Večer přinesl po mnoha letech obnovenou premiéru písně „O málo víc“ (předpremiéra se uskutečnila o den dříve ve Stochově). Plně při ní vynikly pečlivě nacvičené vokály čtyř současných pěveckých sólistů Rangers. Systematická práce je opravdu slyšet. Sóla se v „O mále víc“ ujal Goliš a basem refrény uvozuje Max. Ve sborech ale nepřeslechnete ani Ivu a Karla, kteří jsou právě tak důležití. V americkém originále se píseň jmenuje „A little bit of happiness“. Nazpívali jí New Christy Minstrels, tedy dvorní dodavatelé repertoáru Rangers, a to už od začátků kapely až po dvě její alba z 90. let - „To nejlepší z Minstrels“ a „Stalo se na západě“.
[youtube]http://youtu.be/zOEFdLvs0Gw#mce_temp_url#
>V souvislosti s New Christy Minstrels a jejich místem v repertoáru Rangers bych se tentokrát rád podrobněji zastavil u Goliše. Řekl bych totiž, že s jeho výrazným hlasem Rangers získali do zvukové mozaiky poprvé typ vokálu, kterým právě New Christy Minstrels disponovali, a to v osobě Barryho McGuira. Právě on nazpíval například „Green, green“ (Vím, vím), „Denver“, „My last gold dollar is gone“ (Už mám jen jedinej cent), či „Three wheels of my vagon“ (Proklatej vůz od Greenhorns). Pro písně, které Barry McGuire proslavil, si Rangers pro alba „To nejlepší z Minstrels“ a později také „Největší pecky“, „půjčovali“ Roberta Křesťana. To už teď není nutné! A navíc - Golišův hlas, charakterem a silou podobný hlasu Barryho McGuira, dosahuje ještě do pozoruhodných výšek. A když už jsme u Goliše, na koncertech můžete posoudit i jeho skladatelský talent - při poslechu mých oblíbených písní „Jak dlouho tě znám“ a „Černá kára“, ke kterým složil hudbu.
Skladba „O málo víc“ mě také inspiruje začít, slovy Petra Nárožného (z živé desky Rangers z roku 1970), s něčím úplně novým, tedy něčím, co se nikdy předtím, ještě v životě nikdy, vůbec, ani poprvé nestalo. Chtěl bych Vám, návštěvníkům stránek Rangers položit otázku. Které album v historii Rangers – Plavců považujete za 48 let existence kapely za nezdařilejší, případně máte nejraději?
Rád bych pro rozjezd diskuse připojil svůj tip. Je jím třetí LP Rangers z roku 1971 (s titulní fotografií členů kapely v plavkách). Mým argumentem je seznam písní. Na koncertech dnes z desky zní: „Nos pro trable“, „Vina vína“, „Modrý měsíc“, „500 mil“, „Teče voda“, „Ženění, ženění“, „Mám radost“, „Láska je věc kouzelná“ a teď i „O málo víc“. K tomu ještě připočtěme „Julianne“ (kterou Max zpíval například v Hybernii při 45. výročí skupiny). „Billy Špunt“ a „Prázdné nádraží“ se objevují v posledním kompletu „Rangers - Největší hity“. Zbývají dvě písně: 1) „Ave Dies“, která se nicméně objevila na jiném hitovém výběru a 2) „Pojďte sem“, ke které se zase váže vtip o vlčáku, který hraje na piáno, a jezevci, který mu k tomu píská, v geniální interpretaci Petra Nárožného. S tím vším se těžko soupeří. Nebo se mýlím? Co myslíte?
Těším se na jarní setkání u Limonádového Joe! Mirek si jistě připraví nové příběhy o historii písní a kapely, rozšíří se repertoár, vyvinou se aranže, Karel rozezní při písni „500 mil“ svou novou kytaru s nylonovými strunami a co já vím, s čím ještě Rangers přijdou. Všechna překvapení předpovědět stále neumím.
Srdečně zdraví
Bořek
25. 10. 2013 v 15:39
Zdravím a připojuji svou anketní odpověď.
Pokud beru v úvahu pouze studiově natočená LP, pak u mě též vítězí třetí album. Ale úplně nejvýš řadím 2CD Necenzurované nahrávky, zejména díky atmosféře. Shodou okolností je zde i řada písniček z třetího LP, “takže je to vlastně stejný”, abych též citoval Petra Nárožného.
29. 10. 2013 v 13:07
Děkuji Davymu za odpověď a těší mě, že se shodujeme - tedy “vlastně” :-) Nicméně i já jsem moc rád, že se “Necenzurované nahrávky” s atmosférou a doprovodným slovem Petra Nárožného podařilo nalézt a vydat! Mimochodem vtip, respektive spíš povídka o vlčáku a jezevci, zmíněná v mém příspěvku, zazněla “v obnovené premiéře” od Petra Nárožného v Hybernii ke 45. výročí. Podle toho, jak skvělá byla, soudím, že by bylo ještě hodně co vydávat.
Těším se na další anketní odpovědi! Nebo, že by u těch opravdu mnoha desek Rangers - Plavců neplatilo, že neexistuje ten, kdo by se zalíbil lidem všem? ;-)
P.S. Prozradím ještě, že s volbou třetí LP desky souhlasí i Mirek Řihošek.
23. 11. 2013 v 17:02
Když jsem si tak procházela doplněnou diskografii tady na stránkách (chválím, jen lituju, že tam není zmínka o tom, kdo se na deskách podílel a že u těch nejstarších chybí obrázky obalů), zjistila jsem, že u mě jasně vedou první čtyři elpíčka, kterým jsme podle barvy říkávali zelená, červená a hnědá deska, Rangers III. byla “ta z Podolí”. Právě na té taky oceňuju větší pestrost, nejen přejímání hitů ze zahraničí (nic proti nim, mám je moc ráda), dokonce i vlastní tvorbu (Prázdné nádraží Radka Tomáška). Stejný názor asi bude mít hodně lidí, protože písničky z těchto desek se dodneska často hrají (aspoň v Country rádiu), kdežto z těch dalších jsem poznala jen občas některou.
Nevím, možná by stálo za to vyhlásit anketu na facebooku, tam možná chodí víc lidí, kteří jsou zvyklí něco připsat. Třeba tam taky dát celé Bořkovy reportáže - stejně jako to dělají Vančurovi Plavci?
24. 11. 2013 v 21:39
No Vančurovi Plavci… Jistě, ale třeba taky co dělá Jirka Veisser… A všichni ostatní, co skupinou prošli a neopustili ji dvakrát dobrovolně…
24. 11. 2013 v 23:29
Pro zelvika46: moje poznámka se týkala čistě a jenom Bořkovy ankety a jeho reportů - a pokud vím, tak Bořek nepíše reportáže z vystoupení ostatních frakcí. O všech kapelách, které vznikly z původních Rangers-Plavců, si můžu myslet svoje, taky se k tomu vyjadřuju v různých diskusích, ale nepovažuju za vhodné psát to zrovna sem.
27. 11. 2013 v 17:06
Predevsim dekuji Slavce-vy a Zelvikovi46 za dalsi prispevky a tesi me, ze diskuse pokracuje a mozna se i rozbiha! Uvidime, jestli jiskra nakonec na Facebook nepreskoci (souhlasim se Slavkou - byt ja sam Facebook nemam).
Zatim se zda, ze prvni desky a zejmena ta \”podolni\” jasne vitezi. Byl bych pri vetsim mnozstvi prispevku zvedavy, kam by pripadny odlisny hlas zamiril. Diskografie Rangers-Plavcu je neuveritelne bohata a podle meho presvedceni si stale uchovavala svou kvalitu. Musim rict, ze mam osobne rad i desky, ktere vznikaly po revoluci (jakkoliv me vzdy mrzelo, ze to jiz bez tri puvodnich clenu), kdy se Rangers mohli vratit ke korenum sveho repertoaru z prvniho obdobi (a s tim se take vraceli prirozene vice k akustickemu zvuku). Kdybych mel z porevolucniho obdobi vybrat jednu desku, slo by o \”To nejlepsi z Minstrels\”. Desky z let osmdesatych jsou u me az na pomyslnem bronzovem stupinku, byt i tam mam nektere pisne velmi rad (osobne treba Krajinu oblych kopcu Milana Dufka - abych nasledoval Slavku v ocenovani autorkych pocinu :-) ).
A je tu jeste jedna deska, kterou povazuju za absolutne vrcholnou. Je to prvni anglicky zpivana deska \”Country our way\”. Treba pisne Vim, vim (Green, green) a Zvednete kotvy (Sloop John B.) jsou podle me tady nahrany jeste lepe nez na \”cervene\” a \”zelene\” desce, ci kdykoliv pozdeji. Byl bych nechad, aby to vyznelo kontroverzne vuci mym spoluprispevatelum, ale osobne vidim predel ve vyvoji skupiny v momentu, kdy doslo k rozsireni skupiny o bici a elektrickou kytaru, spise nez v odchodu Radka Tomaska (ktery na Country our way uz nebyl). V teto souvislosti chci take rovnou zduraznit a mozna i uvest na pravou miru, ze \”mam rad\”, obdivuju a moc si vazim vsech sesti zakladajicich clenu skupiny, a tedy vsech ctyrech solovych projektu tech z nich, kteri jsou mezi nami. Ano, Slavka ma pravdu, ze jsem dosud napsal jen reportaze o dvou z nich… zatim ;-) Nejlepe se mi samozrejme bude psat, az se ti ctyri zijici puvodni clenove (samozrejme v doprovodu Mirka Cerneho, Petra Narozneho a primlouval bych se i za Jarku Hadrabovou) sejdou na spolecny koncert k 50. vyroci (jako to treba pred nedavnem udelali Beach Boys, kteri take do te doby meli sve vlastni kapely a vedli dokonce soudni spory). Pokud jde o Radka Tomaska, tak v tomto smeru spoleham na Slavku. :-) Ze by si Zelvik vzal na \”starosti\” Jiriho Veissera? Myslim, ze to by mohl byt nas prvni spolecny fanouskovsky projekt. Co myslite?! :-)
P.S. Ke zmince, ze i Mirek Rihosek hlasuje pro \”podolni\” LP, bych jeste rad poznamenal, ze jeho hlas je mezi pripadnymi hlasy ostatnich clenu kapely samozrejme nejdulezitejsi. Jako jediny se prece podilel na vsech albech a nemuze byt tedy podezrivan, ze naddrzuje jednomu ze svych. :-)
28. 11. 2013 v 17:08
Zdravím Slávku, Bořka a samozřejmě i všechny ostatní fandy:-)
Jsem moc rád, že ( nebo si to alespoň myslím ) s Bořkem některé věci vnímáme stejně. I já zatím nemám Facebook, doufám tedy, že mi Slávka ( ani nikdo jiný ) nebude mít znovu za zlé, že píši sem - rozhodně tak činím v dobrém úmyslu, a myslím, že to sem snad přece jen i patří.
Zatím jsem se nějak zapomněl zúčastnit pomyslného hlasování o nejoblíbenější album. Za sebe bych se také přiklonil k “desce z Podolí” - obzvláště pak k její verzi v reedici na CD s bonusovými skladbami - má oblíbená “Noc je jako dáma”. Pro zmíněnou ”Country our way” zvedám palec též. Z porevoluční tvorby pak mám moc rád “Plavci představují Rangers” a “Druhá míza”, příp, “Live 1994″ z Vltavské.
I mne samozřejmě neobyčejně mrzí, že už neuslyšíme hlasy členů, kteří se odebrali do hudebního nebe - proto asi tak těžce nesu, že hlasy některých těch, kteří tu ještě jsou, stojí stranou. Tím se dostávám k tématu, které mne sem přimělo ( možná trochu necitlivě ) napsat, a které tak přesně rozvinul Bořek. I já bych si totiž moc přál, vidět na společném podiu, alespoň na nějakém tom výročním koncertu všechny pohromadě - tak jako to už udělalo mnoho jiných skupin, a můj názor je ten, že se toto mělo udát už na výročním koncertě v Hybernii v r. 2010. Chybí mi zvuk Kalešovy elektrické kytary a Veisserových houslí - a určitě bych je rád viděl a slyšel spíše, než např. ženský pěvecký sbor - nic proti zpívajícím ženám, ale nemohu si pomoci, že by ti chlapi na to podium před třemi roky zkrátka patřili.
Lepší ale samozřejmě, kdyby to vyšlo alespoň později, nežli vůbec:-)
28. 11. 2013 v 18:45
Taky zdravím! Musím se opakovat, Bořek prostě nezklame! Zato já, z jeho pohledu, nejspíš ano. Za poněkud kontroverzní považuju jeho výzvu, abych pomohla ukecat Radka Tomáška k účasti na koncertu k 50. výročí. To bych fakt neudělala z více důvodů, ty zásadní jsou: 1) Pokud by ten koncert měl být příští rok (1964), týkal by se založení kapely, která se nejmenovala ani Rangers ani Plavci, ale Hill Billy Western. Nejen o tom dnes “oficiální” historie kapel cudně (nebo necudně?) mlčí, naštěstí je tu davy a jeho článek ve FOLKtime (http://www.folktime.cz/zajimavosti/6353-rangers-aneb-kolektivni-legenda.html). Kromě pánů Dufka a Hájka v ní figurovala úplně jiná jména (mj. Fáček, Haller, Hallerová), kdežto RT přišel až do Rangers v r. 1966 a Jarka Hadrabová až po něm. 2) Domnívám se, že RT považuje těch 7 let v kapele za uzavřenou záležitost a už se k ní nechce vracet. Samozřejmě, nikdy neříkej nikdy - a já za RT mluvit nemůžu. Za sebe prozradím, že trpím nostalgií jenom za partou nadšených študáků, která se prostě na jednom pódiu už nikdy sejít nemůže. Její (rozhádané) zbytky jsem viděla (a fotila) na několika křtech CD a DVD a opravdu mě neláká vidět je i na jevišti, jak se na sebe křečovitě usmívají a v zákulisí se pomlouvají - to si radši pustím záznam koncertu ze SAKSu na Karláku.
Ještě k facebooku - ani já tam nejsem, ale z některých stránek je možné se tam dostat, takže znám FB Rangers, Plavců, Rangers Bandu i Radka Tomáška, kdežto Veisserovy New Rangers jsem tam zatím nenašla… No jo, ale kde já se teď zeptám Bořka, co to bylo za dlouhonohé krasavice u Hasičů? V tak podrobném reportu - a ani zmínka o nich! A tady by to asi vhodné nebylo… :-)
30. 11. 2013 v 0:34
Je otázka, jakou úroveň měl ten koncert rozhádaných Beach Boys a v jaké atmosféře proběhl.
Na modernizaci Plavců mám spíše pozitivní názor, který jsem si utvořil díky vnímání stylu Plavců v letech 1973-79. Čtvrtá deska Plavců vyšla v době, kdy folková vlna pomalu odeznívala, a repertoár byl tomu částečně přizpůsoben. Je zde tedy zastoupen i tehdejší pop a mírně elektrifikovaná moderní country (např. Rád bych ti řek nebo Komplexní výzkum, kde je dokonce steelkytara). Takže již zde byly první “elektronáznaky”. O lecčems vypovídá i kompilační CD Trpasličí svatba, obsahující písničky z televizních pořadů. Některé jsou oproti tehdejšímu plaveckému standardu poněkud tvrdší a kvalitě to rozhodně neubližuje (např. Neotálej). Ovšem to bylo nahráno ve studiu. Naopak živá deska “Plavci na Poříčí” trpí určitou zvukovou prázdnotou v porovnání nejen s nahrávkami studiovými, ale i těmi necenzurovanými. Tady je i souvislost s absencí Radka Tomáška. Ve studiu se leccos dalo řešit díky Řihoškovým multiinstrumentálním schopnostem, ale na pódiu to jaksi nešlo. Modernizace byla logickým vyústěním.
V první polovině 80. let hráli Plavci velmi zajímavý styl, kdy sice disponovali elektrifikovaným obsazením, ale nevzdávali se ani akusticky pojatých skladeb typu Večerní nálady. Slabší byla etapa následující, kdy natočili poněkud monotónní VÚVR a občas bohužel přearanžovávali staré klasické pecky, které tak ztrácely kouzlo.
Co se 90. let týče, tak i já nejvýše hodnotím To nejlepší z Minstrels. Jenom by mě zajímalo, v kterých písničkách je použita mandolína, kterou na obalu desky drží v rukou Jiří Veisser. Poslechově to nsjsem schopen identifikovat.