Předvánoční překvapení…
Předně bych chtěl poděkovat Bořkovi za rozproudění diskuse o tom, jaká z našich desek či CDéček se těší největší oblibě.
To, že se na předních místech pohybuje naše třetí LP mně nepřekvapuje. Já si myslím, že ta třetí deska je skutečně tou naší nejlepší. Souhlasím s Davym, že „Live“ z roku 1970/1971 má krásnou atmosféru a vzhledem k tomu, že celý záznam byl amatérsky pořízen na magnetofon Tesla B 46 , se to zdá být téměř nemožné. Zde by se slušelo poděkovat Jirkovi Veisserovi, který tento záznam nejen objevil, ale ve spolupráci s firmou Supraphon i pomohl uvést na hudební trh.
Osobně si myslím, že je celkem běžné a tudíž mně to nepřekvapuje, že většina kapel i světových, má prostě své největší hity na prvních třech deskách (bez nejmenšího náznaku srovnávání to podle mě potkalo např. i Beatles).
Protože si, stejně jako asi většina fanoušků myslíme, ze ty staré písničky v žádném případě nepatří do starého železa, snažíme se k „oprašování“ starých hitů přistupovat velmi zodpovědně a citlivě i s vědomím toho, že to někdy vůbec není snadné nazkoušet vokální party tak, aby zněly podobně a minimálně stejně dobře jako „naše staré“ originály. V tomto smyslu se snažíme také využít ženského hlasu ve vokále (Iva Hajnová), který u Rangers zazníval jen v těch opravdu prvních písních (Jarka Hadrabová).
Není prostě možné (i když to často funguje) jen tyhle písničky zahrát a spoléhat na to, že díky jejich velké popularitě bude úspěšná i jejich hudební produkce.
V tomto směru se opravdu nevyplatí posluchače podceňovat.
To, co mně také nepřekvapuje je, že se všeobecně líbí album „To nejlepší z Minstrels“ z 90. let, protože je vlastně logickým pokračováním té naší původní snahy o takovýto nebo podobný sound vokální kapely.
Navíc jsme toto album natočili jako určitý hold oblíbené kapele, z jejíhož repertoáru jsme kdysi bohatě čerpali.
Také mně nepřekvapuje Zelvikovo, ale i všeobecné přání fanoušků a příznivců kapely, týkající se možnosti nějakého společného vystoupení zbylých členů Rangers. Nedovedu si ovšem představit, že bych nějakou takovou podobnou akci zatím inicioval.
Co mně trošku překvapilo byl naprostý přehled Slávky o podrobnostech historie kapely Rangers, před kterým smekám. Má samozřejmě pravdu. Až budu potřebovat něco vědět, tak se zeptám.
Co ovšem bylo pro mě tím předvánočním překvapením? To, že ani Bořek, který je přibližně o generaci mladší než já, není na Facebooku, což mně s určitou mírou škodolibosti „potěšilo“, protože pro mě je pohybování se na této sociální síti, kam jsem se téměř násilím nechal zaregistrovat, spojeno s nebývalým dobrodružstvím, s určitou nedůvěrou a hlavně s obavou, týkající se částečné ztráty soukromí. Samozřejmě vím, že je to komunikace budoucnosti a že by bylo dobré se této komunikace zúčastnit, zvlášť když se jedná o instituci (hudební skupina), která je zcela závislá na přízni veřejnosti. Přesto se v tomto prostředí začínám pohybovat velmi pasivně až ostražitě. Snad se v tom v budoucnu zlepším.
Nicméně první vlašťovkou umožňující snadnější přístup na Facebook je nově instalovaná ikonka „Rangers-Plavci“, umístěná na hlavní stránce našeho webu vlevo pod banjem, na kterou je možno kliknout, případně, použiji-li krásné nové české slovo, “lajknout“ a objevíte se na facebookové stránce „Rangers – Plavci“.
Takže vzhůru na Facebook, protože nezapomínejte, že kdo není na Facebooku, nežije.
Obávám se, že jsem toho už napsal víc než Bořek, ale přesto bych chtěl ještě využít této předvánoční atmosféry, pozdravit všechny naše známé, přátele, fanoušky a samozřejmě také webové, ale i facebookové přispěvatele a popřát všem příjemné Vánoční svátky a hlavně úspěšný Nový rok 2014, ve kterém, jak doufám, budeme mít příležitost se vzájemně vídat častěji, než tomu bylo v roce letošním.
Za skupinu Rangers-Plavci
Mirek Řihošek