Rangers - Plavci

Kulturní dům

Soukromá akce

Koncertu Rangers ve Velmi jemném klubu Limonádový Joe dne 22. května rozhodně velmi jemné rysy nechyběly. Jejich těžištěm byly samozřejmě velmi jemné písně ve velmi jemném podání. O mnohých jsem toho už hodně napsal, ať už nedávno nebo před lety. Patří mezi ně určitě Mám radost http://youtu.be/bgn5k9WdHd0 (počínaje textem Mirka Černého), 500 mil (s velmi jemným, pečlivě synchronním závěrem Karla na kytaru a Mirka na banjo), Vina vína http://youtu.be/wExQcpWPUrg (koncertní novinka současné sestavy), Rákosí a mnohé další. S Ivou Hajnovou se na koncerty Rangers vrátila v podobě duetu s Karlem Macálkou píseň Neplač malá (tak jak jí známe z kompletu Rangers Největší hity a televizního záznamu koncertu ke 45 letům skupiny v Hybernii).

O dvou písních budu ale psát poprvé, a tak bych se u nich rád zastavil podrobněji. Obzvláště jemně tento večer zazněla autorská píseň Karla Macálky Bílá místa, milostné a životní vyznání o touze po dálkách i domovském přístavu, o nejkrásnějších majácích. Pro rytmus koncertu bylo Karlovo osiření na jevišti pro tuto píseň oživením.

Rád bych se také zastavil u Deštivé nálady, podle mého názoru možná největšího hitu skupiny ve druhé polovině 70 let, alespoň z kategorie velmi jemných písní. Rangers jí znovu nahráli od té doby na alba dvakrát – v roce 1999 na Třetí zuby a v roce 2009 na Největší hity. Myslím, že současné koncertní podání obě poslední nahrávky překonává. Zapojení Ivy do sólového zpěvu slok jej činí pestřejší a sborové refrény jsou s přispěním všech čtyř sólových zpěváků Rangers plnější. Max samozřejmě v této písni (jako v mnohých jiných) exceluje na foukací harmoniku (na kterou zde hrával Luděk Nekuda). Mimochodem zařazování této písně na koncertech aktuálně zvláště doporučuji. Obecně se přece říká, že na všem by si měl člověk najít něco pozitivního. Toho deště bylo letos opravdu trochu moc, ale zaposloucháme-li se do poetiky této písně… myslím, že pro nejednoho z nás to bude rázem jiné… možná… stojí to za pokus… jestli tohle nepomůže, tak už nevím, co by mohlo…

Nechci Vám tajit, že to Rangers i rozbalili, zatopili pod kotlem. Tentokrát se mi to ale vzhledem k titulku nehodí příliš rozpatlávat. Proto se zastavím jen u dvou písní – po mnoha letech koncertních novinek. Tou první je Nápis křídou (natočený Rangers na single v roce 1970). Sólově ji interpretuje Iva Hajnová (při mírně upraveném textu pro zpěvačku). V originále od Seekers  I´ll never find another you zpívá sólový part rovněž žena. Současné nastudování Rangers se této verzi v tomto i dalších aspektech blíží, přesto mi připadá zajímavější tím, že sbor se v případě Rangers oproti Seekers připojuje pouze v některých částech písně. Iva nyní interpretuje na koncertech ještě jeden hit od Seekers, a sice Love is kind, love is wine, který Rangers s Honzou Vančurou proslavili jako Láska je věc kouzelná. I v případě této písně šlo v originále o ženský sólový part. Sólo na dvanácti-strunnou kytaru v Nápisu křídou nehraje nikdo jiný než zpěvák, houslista, mandolinista, harmonikář, perkusista, tanečník, spolumoderátor a kytarista skupiny - Max Presser.

Především chci ale zdůraznit, že nastudování Nápisu křídou je dokladem vůle současných Rangers ještě více posílit důraz na vókální charakter skupiny. Takhle hluboký repertoárový návrat ke kořenům tu za tímto účelem opravdu dlouho nebyl! Těšme se na další překvapení, která nás v tomto směru čekají.

Řadu písní z koncertu, a to nejen velmi jemných, naleznete na YouTube. (Nos pro trable - http://youtu.be/6q8VmqAN3JY )Snad k Vám něco z jejich atmosféry květnového pražského večera dolehne. (Mimochodem na jiných záznamech a nejlépe samozřejmě na koncertech si povšimněte skvělého banja Mirka Řihoška v novinkách, například v Jak dlouho tě znám nebo Katy, benzínová pumpa http://youtu.be/r4MCzDDGoDA).

Průvodního slova koncertu se po většinu večera ujal Mirek Řihošek, jak jinak než velmi jemně. Příjemně se k němu příležitostně připojovali všichni ostatní pánové na jevišti. Z Mirkových vstupů bylo patrné, že právě on skupinu nikdy neopustil. Ke vzpomínání na celou historii skupiny bychom nenašli nikoho povolanějšího. Mirek mluvil o vzniku řady písní i příbězích s nimi spojených. Tak jako vždy se na koncertech nezapomnělo ani na zesnulé členy kapely. Rád jsem naslouchal Mirkovu velmi jemnému, přirozenému vzpomínání na ně. Přiblížit Vám proč nejde lépe než Mirkovými slovy, například těmi na úvod avizované druhé koncertní novinky Ženění, ženění (slovenské lidové „Keď som si, som si“): „My teď zahrajeme písničku, ze které by měl Milda Dufek radost, protože on jí přinesl … napsal k ní text a měl jí hodně rád, zatímco já jí moc rád neměl, ale přesto jí hrajeme.“ (Když jsem zmiňoval fenomén plnějších sborů i tady se plně projevuje. Nynější podoba této písně překonává nahrávky na Největších hitech a Rangers na cestách.) Mirek se u mikrofonu dokonce věnoval i oboru, který vystudoval. Konkrétně upozornil na historickou perličku - zásuvnou střechu klubu z prvorepublikového období. Na koncerty tak mohu pozvat i zájemce o architekturu.

A kam, že příznivce dobré architektury, nálady a hudby zvu? Mám v tomto směru dobrou zprávu. Velmi jemný klub Limonádový Joe by se měl stát novou pražskou domovskou scénou Rangers. Skupina tu plánuje vystupovat přibližně každého čtvrt roku. Příští koncert se uskuteční 24. října. Kromě již řečeného Vás bude čekat přibližně tříhodinový koncert s více než 30 písněmi. Klubové prostředí nabízí i možnost setkat se o přestávkách s kapelou. V neposlední řadě ty z Vás, kteří v tomto klubu ještě nebyli, mohu také uklidnit, že co do podávání lihovin a alkoholických nápojů odpovídá tento klub Trigger Whisky Saloonu a nikoliv nealkoholickému baru pana Goodmana a božské Olinky Schoberové alias Winifred.

Brzy na viděnou a na přečetnou se těší

Bořek

Městská pouť

Farmářské slavnosti